Chci, aby byla zachována naše tradiční měna – česká koruna. Má za sebou dlouhou historii, byla nám předána předchozími generacemi a je jedním z našich národních symbolů. Je to součást naší identity a charakteru země. Záleží mi na tom, aby si každý mohl zvolit, jak bude platit – ať už hotově, nebo kartou. Ale možnost hotovostní platby musí zůstat zachována. Dokonce si myslím, že by měla být garantována přímo v Ústavě České republiky. Odmítám přijetí eura a také zavedení digitálních měn typu CBDC. Vnímám je jako hrozbu pro svobodu jednotlivce i pro budoucnost celé společnosti. Připomínám si například situaci v Kanadě, kde řidičům během protestů zmrazili účty – jen proto, že nesouhlasili s kroky vlády. Takový nástroj by umožnil trestat nepohodlné občany. To se děje třeba v Číně, kde funguje systém sociálního kreditu – odměny a tresty za „správné“ nebo „nesprávné“ chování. A právě podobné mechanismy se již plánují i v Evropě. Hotovost je svoboda. Dokud budou lidé moci platit hotově, zůstane jim větší nezávislost a politici je nebudou moci tak snadno ovládat. Proto považuji za důležité udržet hotovost i českou korunu.

Věřím, že Česká republika musí jít svou vlastní cestou – cestou, která bude vycházet z potřeb našich občanů, naší ekonomiky, tradic a zdravého rozumu. Nechci, aby o nás rozhodovali lidé, kteří nemají s Českem nic společného a kterým na nás nezáleží. Suverénní stát si musí rozhodovat o svých zákonech, pravidlech i mezinárodních vztazích sám – bez diktátu zvenčí.
Evropská unie nám dnes už víc bere, než dává. Stali jsme se součástí byrokratického molochu, který centralizuje moc, omezuje naši suverenitu a diktuje, co smíme a nesmíme. Místo partnerství nám vnucuje regulace, kvóty, emisní povolenky, migrační pakty a další nařízení, která jdou často proti zájmům České republiky a zdravému rozumu. EU už dávno není tím, čím byla na začátku – dnes je to projekt, který nelze reformovat. Jedinou cestou, jak si uchovat svobodu a právo rozhodovat o sobě, je vystoupení z Evropské unie.
NATO se ze své původní obranné aliance stalo nástrojem geopolitických zájmů, ve kterém hlavní slovo mají Spojené státy. Místo ochrany přináší konflikty, do kterých jsme zatahováni bez ohledu na naši vůli. Česká republika by měla být neutrální, mírumilovná země, která nevyváží zbraně a nevysílá své vojáky do cizích válek. Vystoupení z NATO je podle mě nezbytným krokem k obnovení skutečné nezávislosti a mírové politiky.
WHO, tedy Světová zdravotnická organizace, ztratila během covidu veškerou důvěryhodnost. Namísto doporučení, která by vycházela z různých názorů odborníků a prevence, se soustředila výhradně na vakcinační nátlak a poslušné plnění příkazů farmaceutických firem, které tuto organizaci významně financují. Pandemie ukázala, že WHO nemá být tím, kdo bude diktovat, co mají jednotlivé země dělat. Je nepřijatelné, aby v budoucnu mohla WHO nařizovat povinné kroky, které by měly zásadní dopad na naše zdraví, ekonomiku i osobní svobody. Vystoupení z WHO je nutností, pokud si chceme zachovat kontrolu nad vlastním zdravotnictvím.

Jedním z největších problémů dnešní doby – hlavně pro mladé lidi – je dostupnost bydlení. Mnozí z nich žijí v nevhodných podmínkách, protože si jednoduše nemohou dovolit lepší. Ceny nemovitostí jsou nesmyslně vysoko, hypotéky nedostupné, nájmy přemrštěné. Mladý člověk, který chce založit rodinu, dnes často stojí před neřešitelnou situací. Řešení přitom existuje. Stát má k dispozici velké množství nevyužitých pozemků – a měl by je využít ve prospěch svých občanů. Navrhuji založení nové státní stavební společnosti, která by na těchto pozemcích stavěla moderní byty. Tyto byty by se následně prodávaly mladým rodinám za nákladovou cenu, tedy bez jakéhokoliv zisku. Stát by mohl přispět až 50 % z ceny takového bytu formou nevratné dotace. Zbylou částku by bylo možné financovat státní půjčkou s pevným nízkým úrokem – maximálně 2 % ročně – a splatností např. na 10 let. Každá rodina by tak mohla získat jedno důstojné bydlení – bez toho, aby se musela zadlužit na celý život. Podmínkou by samozřejmě bylo české občanství. Takový systém by nejen vyřešil bytovou krizi, ale i pomohl nastartovat demografii – protože bez jistoty domova si málokdo troufne mít děti. A kde na to vzít? Pokud mohla vláda SPOLU najít stovky miliard na financování cizí války, pak je jasné, že peníze existují – jen je třeba chtít je dát na správné věci. Jen pro ilustraci: Náklady na státní pozemek: 0 Kč Výstavba bytu o velikosti cca 150 m²: cca 6 000 000 Kč Po 50% státní dotaci: kupní cena pro mladou rodinu = 3 000 000 Kč Financování: výhodná půjčka od státu do 2 % p.a. na 10 let Za 100 miliard korun, které současná vláda (SPOLU) vyčlenila na válku, mohlo být postaveno přibližně 16 500 moderních bytů. A to je konkrétní pomoc lidem, kteří tady žijí, pracují a chtějí zakládat rodiny. My přece potřebujeme klid, stabilitu a dostupné bydlení – ne se zadlužovat kvůli cizím konfliktům.

Green Deal je podle mě jasným příkladem toho, jak obrovskou moc dnes mají média a úředníci v Bruselu. Dokázali přesvědčit lidi, že si mají platit za něco, co v podstatě neexistuje – a politici, kteří za to berou slušné peníze, jim v tom ještě pomáhají. Ano, klimatické změny na Zemi probíhají, ale je to přirozený proces, který se tu odehrával dávno předtím, než vůbec existoval průmysl nebo auta. Vliv člověka je na to naprosto minimální. Celý Green Deal a systém emisních povolenek je podle mě jen důmyslný způsob, jak lidem vytáhnout peníze z kapes. Postavili to na emocích – na strachu, na pocitu viny – a tvrdí nám, že zachrání planetu, když budeme platit víc za energie, za auta, za bydlení. Já sám jsem pro ochranu přírody, ale ta začíná u každého z nás, ne u nesmyslných nařízení z Bruselu. Odmítám, aby lidé byli trestáni za to, že mají auto, že bydlí ve vlastním domě nebo že vůbec dýchají. Odmítám, aby podniky, které něco vyrábějí a dávají lidem práci, byly zatěžovány dalšími daněmi a poplatky jen proto, že fungují. Největší absurditou je, když ti, co Green Deal prosazují, sami létají na klimatické konference soukromými tryskáči. To je čirá pokryteckost. Já jsem pro to, aby se všechny kroky spojené s Green Dealem okamžitě zastavily a zrušily. Máme vlastní způsoby, jak chránit přírodu, podporovat lidi i průmysl – ale určitě to není formou dalších nesmyslných daní, poplatků a zákazů

Podpora vědy a výzkumu je pro mě klíčová. Může nám přinést spoustu výhod – ať už jde o lepší kvalitu života pro nás všechny, nebo o posílení naší konkurenceschopnosti do budoucna. Stejně tak kvalitní vzdělávací systém a smysluplná podpora sportu jsou základem pro výchovu nové generace – chytré, silné a samostatné. Raději budu investovat veřejné peníze do projektů, které mají skutečný přínos, než do těch, které společnost rozdělují, jako to často dělají některé neziskové organizace. Je smutné, že se Česká republika stala popelnicí Evropy. Přitom tu máme šikovné zemědělce a výrobce, kteří nás dokážou zásobit kvalitními potravinami. Jenže kvůli nesmyslným dotacím a pokřivenému trhu nejsou schopní konkurovat cenou levným dovozům. Mnozí končí, nebo prodávají do řetězců pod cenou. To je špatně. Chci, aby naši zemědělci znovu získali hrdost a reálnou šanci nám dodávat kvalitní maso, zeleninu, ovoce a další potraviny. Stát má nástroje, jak ochránit náš trh před neférovou zahraniční konkurencí. A měl by je používat. Nechci chránit obří korporace, které tu často ani neplatí daně. Podporu si zaslouží především malé a střední podniky – ty jsou páteří zdravé ekonomiky. Právě jejich majitelé tvoří střední třídu, která u nás skoro zmizela. To je třeba změnit. Chci nastavit podmínky, které budou motivovat české podniky, aby vyráběly tady – doma. A to znamená: snížení daní na pohonné hmoty, snížení DPH na vybrané komodity, a zajištění dodávek elektřiny za výrobní ceny. To jsou konkrétní kroky, které podnikům skutečně pomohou. Vím, že velká část našeho průmyslu je závislá na plynu. Proto budu usilovat o vyjednání výhodných a stabilních dodávek. Jsem připraven jednat se zástupci podnikatelů napříč odvětvími a otevřeně diskutovat o tom, co konkrétně potřebují zlepšit. Potřebujeme fungující ekonomiku, která bude stát na vlastních nohách – a ne na dotačních berličkách. Chci také aktivně podporovat sport a sportovní kluby – a to nejen na vrcholové úrovni, ale hlavně v regionech, městech a obcích, kde sport formuje děti a mládež. Věřím totiž, že silná mysl potřebuje silné tělo. Pravidelný pohyb, disciplína, týmová spolupráce a zdravý životní styl – to všechno jsou hodnoty, které sport přináší a které jsou zásadní pro zdravou, sebevědomou a odolnou společnost. Podpora sportu je podle mě investicí do budoucnosti – ať už jde o prevenci zdravotních problémů, posilování komunity nebo rozvoj osobnosti. Chci, aby sportovní kluby měly lepší podmínky, dostupné zázemí a aby děti měly možnost sportovat bez toho, že by to pro jejich rodiče znamenalo finanční zátěž. To je cesta, jak vychovat silnou generaci – nejen fyzicky, ale i psychicky.

Stojím pevně za tradiční rodinou – tou, kterou tvoří muž, žena a děti. Věřím, že právě na tomto základu stojí zdravá a stabilní společnost. Nemám žádný problém s tím, že někdo žije jinak – ať už jde o gaye nebo lesbičky – každý má právo na svůj život. Ale zásadně nesouhlasím s tím, aby se dětem ve školách a na veřejnosti vnucovaly ideologie, které tvrdí, že existuje neomezený počet pohlaví nebo že je normální cítit se „bezpohlavně“. Takové věci považuji za nebezpečné a za psychický problém, který nemá co dělat ve školách, médiích ani na veřejných místech. Jsem naprosto proti tomu, aby se tyto ideologie prezentovaly jako normální nebo dokonce žádoucí. Považuji za šokující, že je někteří politici aktivně podporují a podílejí se na propagaci těchto zvráceností. Je to zásah do přirozeného vývoje dětí, do hodnot, na kterých byla naše společnost postavena po generace. Česká republika má své vlastní hodnoty, tradice a svátky, které bychom měli chránit, dodržovat a předávat dál – našim dětem i budoucím generacím. Máme být hrdí na to, kdo jsme, odkud pocházíme a jaké kořeny má naše společnost.

Naše země, naše pravidla. Chci, aby se okamžitě zrušil migrační pakt. Česká republika musí mít plnou kontrolu nad tím, kdo na jejím území žije. Jsem pro důkladnou prověrku všech cizinců, kteří se zde nacházejí. Rád podpořím ty, kteří jsou nadaní, šikovní, chtějí se zapojit, ctí naše hodnoty a jsou ochotni učit se náš jazyk a respektovat naše pravidla. Ale mám naprosto nulovou toleranci k těm, kteří sem přijdou s cílem zneužívat systém, nepracují, odmítají se přizpůsobit a nedokážou doložit svůj původ. Jsme otevření spolupráci s každým státem, který nám má co nabídnout – stejně jako jsme připraveni nabídnout to, co umíme my. Ať je to obchod, technologie nebo energie. Zásadní je pro mě zajištění výhodných dodávek plynu pro naše domácnosti, firmy a rodiny. Nezajímá mě, jestli to bude ze západu nebo z východu – zajímá mě kvalita, spolehlivost a cena. Zahraniční politika České republiky se musí řídit výhradně našimi vlastními zájmy. Rozhodování o směru naší země nesmí být pod vlivem žádných velmocí. Musíme se vrátit k suverénnímu rozhodování a nedovolit, aby naši budoucnost určoval někdo zvenčí.

Nejen politické neziskové organizace – ale i různé „projekty“, které se za ně schovávají – jsou podle mě jedním z parazitů přisátých na státní rozpočet. Často jde o nesmyslné aktivity, které nejsou ničím jiným než dohazováním veřejných peněz kamarádům a známým. To je nehoráznost. Tyto prostředky se dají využít mnohem smysluplněji – například na výstavbu dostupného bydlení pro mladé rodiny, které ho skutečně potřebují. Pokud má někdo potřebu šířit své názory nebo ideologii, ať si to dělá za své peníze a ve svém volném čase – ne za peníze daňových poplatníků. Veřejné peníze mají sloužit občanům, ne aktivistům. Chci proto prosadit zavedení zákona FARA (podobně jako ve Spojených státech), který by jasně upravil financování politických neziskových organizací a vyžadoval naprostou transparentnost. Každá neziskovka, která se věnuje politické činnosti nebo ovlivňuje veřejné dění, by musela zveřejnit své financování, včetně všech zahraničních příjmů. Lidé mají právo vědět, kdo za těmito strukturami stojí a jaké mají skutečné zájmy. Žádné maskování pod "pomoc společnosti" a žádné čerpání peněz bez odpovědnosti.

Daň z nemovitosti má být symbolická, ne likvidační. Daň z nemovitosti považuji v současné podobě za nespravedlivou a zbytečně zatěžující. Každý, kdo si pořídí dům, byt nebo pozemek, za něj už jednou zaplatil – a to zdaněnými penězi. Přesto je rok co rok nucen platit státu jen za to, že vlastní svůj majetek. To považuji za absurdní. Vlastnictví přece není zločin, který má být trestán pravidelným výpalným. Místo neustálého zvyšování bychom se měli vrátit k původnímu smyslu této daně – tedy symbolickému příspěvku za základní infrastrukturu v obci, nikoliv ke stále rostoucímu poplatku, který dopadá tvrdě na každého: na mladé rodiny, seniory, podnikatele i obyčejné pracující. Tito lidé už dnes čelí rostoucím nákladům na energie, potraviny, bydlení i služby. Namísto toho, aby stát pomáhal, jen natahuje ruku – a každý rok víc. To je špatně. Daň z nemovitosti musí zůstat symbolická, nikoliv trestem za to, že si někdo pořídil nebo vybudoval vlastní domov. Věřím, že zavedení férové, minimální a skutečně symbolické daně z nemovitosti je konkrétním krokem, který lidem okamžitě uleví. Domov má být jistota, ne zdroj státního výběru.